Mým původním záměrem bylo zajít si s kamarády na jedno pivo. Už dopoledne ve venkovních prostorách vysílalo živě Rádio Kolej. Jejich záměr, navodit atmosféru na večerní párty, splnili na výbornou. V podvečer dne, kdy se mi ozval kamarád Patrik, jsem se sbalil a vyrazil i se spolubydlícím Lubošem, nyní také členem SUS, užít si vysokoškolský život. S Patrikem jsme se sešli u stánku, který obsluhovala jeho kamarádka Andy – členka a zároveň vedoucí oddílu HR ve Stavovské unii. Chvíli jsme si všichni povídali o tom, co všechno organizace pořádá, s kým vším se můžu potkat a co mi to přinese. Netrvalo dlouho a nápad, abychom se stali také členy, a účastnit se mnoha zajímavých projektů, nás dostal.

Ani jsem se nenadál a ocitl jsem se na schůzi všech ,,susáků“, jak si pracovně říkáme. 🙂 Čekal mě tam poslední formální krok k tomu, abych se stal právoplatným členem – podpis čestného prohlášení. Po krátkém představení všech nováčků se přešlo na program schůze. Mezi prvními body byl rozbor předešlé akce, což v tu dobu byl onen Survive. Díky sebereflexi jsem se mohl dovědět, jak tým organizátorů vnímal úspěšnost a průběh celé události. Zjistil jsem, že organizace akce, která se může jevit leckterému návštěvníkovi, jako ordinérní, je velmi náročná práce. Ať už se jedná o zajištění lokace, dodavatelů surovin anebo samotná práce na místě.

Na schůzi se také rokovalo o nadcházející události, se kterou se organizace musela vypořádat – Bloody Halloween. Akce, na které jsem měl, co se práce týče, premiéru. Mé dojmy jsou i po těch týdnech stále rozpačité. Vybral jsem si pozici výběrčího u vstupu spolu s mým kamarádem Lubošem. Všechno to začalo pozdním příchodem – 10 minut před začátkem akce. Naštěstí můj halloweenský kostým nebyl zase tak složitý na oblíkání, jako kostýmy ostatních a stačilo na sebe nahodit jen pár věcí. Nicméně tímto nesnáze nekončily. Bylo mi řečeno, že ostatní z mého týmu, kteří měli být u vstupu, nedorazili. Musel jsem si tedy rychle zaučit na pozici. Tehdy mě zachránila Andy, která se ujala pozice druhého výběrčího a díky ní jsem nebyl úplně ztracen. Po pár minutách došel kamarád a doplnil pozici třetího. Ten večer jsem se měl řídit mottem „Neříkej hop, dokud nepřeskočíš“, protože jsem se ani nenadál a další potíž klepala na dveře. V době, kdy přicházelo nejvíce lidí, nám začaly docházet drobásky. Nakonec ale všechno dopadlo dobře, díky pohotovosti členů SUSky a Blanky, která zrovna přišla akorát na zavolanou. Zbytek večera už proběhl jako po másle.

Členství v této, dalo by se říci „staré“ organizaci, přináší spousty výhod. Troufám si ale říci, že z mého pohledu jsem si nejvíce odnesl z výjezdního zasedání, které proběhlo na podzim roku 2015 v Trojanovicích. V podvečer prvního dne nás po společné večeři čekala hra, jejímž účelem bylo vzájemné seznámení všech zúčastněných. Bylo zábavné pozorovat, jak se ostatní pokoušeli dle vzhledu a svých vlastních pocitů vyvěrajících z druhého člověka přijít na to, jaký život si žije. 🙂 Dalším bodem téhož dne byl spíše vzdělávací. Rozdělili jsme se do dvou skupinek – na mazáky a nováčky. Diskuze o životních hodnotách a vlastním přínosu do unie mi toho hodně dala. Zbytek večera měl volný průběh. Následující den byl věnován sérii po sobě jdoucích workshopů. Autory těchto kurzů bych mohl rozdělit do dvou kategorií – interní a externí. Mezi interní patřili naši zkušení členové, kteří nám ukázali, jak to vlastně chodí při propagaci, tvorbě článků, grafiky anebo oslovování kapel. U externích autorů bych pak mohl zmínit řečníky z Red Bullu anebo Patriotů MSK. Poslední den byl spíše procházkový. I přes počasí, u kterého to do poslední chvíle vypadalo, že nám zhatí nedělní plány, jsme se nakonec vydali na Pustevny. Nejvýhodnější pro nás bylo se dostat nahoru přes lanovku. Mnozí se na ní těšili celý víkend, já to však bral jako noční můru, vzhledem k tomu, že nemám rád výšky. 🙂 Nakonec jsem se ale překonal a vydal se s ostatníma na túru. Po návratu nás čekal oběd a odjezd domů.

V dohledné době nás čeká největší studentská událost roku – Majáles. Pro mě, jako nováčka v unii, snad větší strašák, než-li zkouškové. 🙂 Věřím ale, že za pomocí zkušenějších členů se nám podaří zorganizovat skvělou událost, na kterou jen tak nikdo nezapomene…

Sdílejte také na