A jelikož ani my nejsme žádní kulturní barbaři a občas nahodit si šaty nebo oblek není k zahození, vydali jsme se s některými do Dvořáka – Národního divadla Moravskoslezského.

Divadlo nám totiž poskytlo několik lístků na různá představení. Abychom se před Vánoci správně naladili, vyrazili jsme na představení Louskáček (P. I. Čajkovskij). Jednalo se o pohádkový balet, který popisoval kouzlo Vánoc. Druhým představením byl pak Lesík (Jesper Halle) severský thriller o ztraceném dětství.

A takhle si představení vychutnali nováčci Martin (Louskáček) a Marek (Lesík). 🙂

„Dostal jsem jako dárek od unie lístek do divadla. Mohl jsem si vybrat z dvou různých divadelních představení. Více mě zaujal Louskáček. Zvolil jsem tak, protože jsem byl docela zvědav na dosud nepoznaný divadelní žánr. Divadlo jsem v minulosti navštěvoval velmi často formou mimoškolních aktivit na střední škole, kterou jsem studoval v Rožnově pod Radhoštěm. Tato škola nabízela možnost návštěv spousty divadelních představení. Baletní vystoupení však nikdy nebyla zahrnuta v nabídce školy.
S kamarádem jsme dojeli do divadla akorát včas. Ostatní členové už na nás čekali. Při vstupu jsem slyšel odbíjet gong, který značil, že divadelní představení začne během následujících pár minut. Než jsem dosedl a roztáhla se opona, nedošlo mi, že je vhodné si nastudovat děj příběhu předem. Ač baletky a jejich partneři podávali excelentní výkony, z jejich tanečních kreací jsem hloubku sdělovaného příběhu vůbec nechápal. I přes nevědomost, jsme si mohli vychutnat první část, která byla převážně věnovaná mladší části baletního souboru. Podle mého názoru tak dějství mělo klidnější rozjezd a za takový výkon by se nemuseli stydět ani zkušenější baleťáci.
Do druhého dějství jsme již vstupovali obeznámeni s dějem. Protože jsme již věděli souvislosti, mohli jsme si konečně vychutnat zbytek vystoupení. Tím, že zde vystupovali zkušení baletní mistři, působilo vše mnohem dynamičtěji. Dějství bylo věnované oslavě svatby, které se účastnilo více národností. Mohli jsme tedy vidět čínský, ruský nebo arabský tanec v podání ostravských protagonistů. Jedním slovem – zážitek. 🙂 “

Nakonec to byl celé jen sen, ze kterého se někteří probudili až doma. Druhé představení bylo úplně z jiného konce.

„Když jde člověk na představení, o kterém si nemůže udělat obrázek, je to výzva sama o sobě. Recenze se různily jako světlo a tma, představení si našlo mnoho přívrženců, ale stejně tak mnoho hanitelů. Někteří z nás málem nedorazili včas, jak se to stává zvykem. Byla to činohra, kdy najednou z řad diváků vstávali samotní herci. Upřímně po prohození míst v naší řadě jsme trnuli, ať dámy vedle nás nejsou také herečky. Všichni aktéři se shromáždili na podiu. Dospělí v roli dětí byli dokonalí. Děti, které byly ztvárněny, byly ve věku okolo 10 let. Přisprostlé jako každé malé dítě, jež vlastně tyto nadávky vůbec nechápe, ale je to nejjednodušším cesta k vzhledu nás dospělých. Požďuchování a hádky, které nám mezi dětmi přijdou normální, se v roli dospělých stávají monstrózními bitvami. Použití tabulí na vytváření kulis a uvádění roční doby, kterou herci sami tvořili během představení.
Samotný děj se točil okolo pedofila, který se za celou dobu vlastně ani neukázal. Skvělá role, která nebyla představena jménem (pro mne to však představovalo dětství, které časem upadá, chřadne a hrubne). Děti postupně umírají a jejich dětský svět je docela brutálním způsobem bořen. Při nalezení těla jedné spolužačky se ukáže působnost strachu, jen ji zakryjí, ať nemohou obvinit jejího tatínka. Naděje umírá.  Sladkosti a náramky. To jsou poslední střípky, jež vzbuzují nechuť a strach. Řádění pokračuje.“

Takto ukončuje pocity z tak kontroverzního představení jako je Lesík.

Navštívili jste některé z představení? Máte stejný názor, nebo jsou vaše pocity úplně odlišné? Jak se říká sto lidí, sto chutí. To co se líbí jednomu, se přece nemusí líbit druhému.

V případě, že jste představení neviděli, doporučujeme taky občas vypnout a zajít si udělat vlastní názor. 🙂

Sdílejte také na